Severní Itálie - Ferrara
Ferrara je metropolí stejnojmenné provincie. Ferrara leží 5 kilometrů na jih od Pádu v Pádské nížině. Vzdálenost mezi Ferrarou a Jaderským mořem je kolem 50 kilometrů. Ferrara, sídlo arcibiskupa a univerzity, byla kdysi rezidencí pohádkově bohatého dvora rodu Este a vzkvétajícím obchodním městem. Svědky oněch dob jsou ve Ferraře široké ulice, mohutný hrad a nádherné renesanční paláce. Město Ferrara si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Itálie.
Ferrara je město, o němž první zmínka pochází z doby stěhování národů. Doložena je teprve v 8. století jako sídlo langobardského knížete. Ve 12. století byla Ferrara jako svobodné město členem Lombardské ligy, od roku 1332 se stala majetkem rodu Este, jednoho z nejstarších knížecích rodů v Itálii (951 - 1598), který dosáhl vrcholného rozkvětu v 16. století. Na tváři jednoho z největších opevněných měst v kraji zanechala nesmazatelné stopy dynastie d´Este. Tento šlechtický rod se zmocnil vlády nad městem v pozdním 13. století. za Nicola II. Byli to pánové despotičtí, ale podporovali umění a město vzkvétalo. V té době zde pobývali také významní umělci a spisovatelé. V 15. století měla Ferrara asi 100 tisíc obyvatel. Ve skvělém prostředí renesančního dvora Ferrary žil největší soudobý italský básník Ariosto, právě tak jako básník Torquato Tasso. Ve Ferraře pobývali tu významní umělci (Pisanello, Mantegna, Alberti). Roku 1452 se ve Ferraře narodil Girolamo Savonarola. Rodina Este si ve Ferraře udržela moc až do roku 1598, kdy byla donucena přesunout se do Modeny, protože Ferrara se stala součástí papežského státu. Ferrara pustla, kanály se zanášely a díky tomu se zde dařilo snad jen komárům. Ferrara byla však znovu obnovena a dnes je důležitým centrem ovocnářské oblasti. V roce 1860 byla Ferrara připojena k Italskému království. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Itálie.
Ferrara má poměrně malé středověké centrum; historickou část charakterizují široké ulice s mnoha paláci a zahradami z období renesance.
Castello Estense je hradní sídlo Esteů s příkopy, čtyřmi věžemi a cimbuřími. Zámek vznikl v roce 1385 jako sídlo vládnoucího rodu, po roce 1554 byl částečně obnoven, byl dokončen v 16. století. Její velkolepé proporce, příkop, zvedací most a věže jsou z původní stavby. Stavba překryla i průchod, který dosud existuje, spojila vojenskou budovu s palácem markýzů. Hrad se stal velkolepou rezidencí dvora a byl ozdoben terasovými střechami věží, mramorovými balkóny, renesančním stylem dvora a s nákladnými apartmány.
Interiér zdobí fresky, mezi nimiž jsou i díla žáků Dossa Dossiho.
Ve zdejším žaláři byli uvězněni Ferrante a Giulio d’Este za spiknutí, jehož cílem bylo svržení Alfonsa I. d’Este. Krutý Nicolo III. tu nechal popravit svou manželku Parisinu d’Este za milostné pletky se svým nemanželským synem Ugem.
Na jižním rohu pevnosti začíná náměstí Piazza Savonarola s pomníkem tohoto hlasatele pokání a velkého syna města.
Palazzo Comunale - Palazzo del Municipio - dnes radnice, byla původní rezidencí rodu d’Este. Začala se budovat v roce 1243.
Katedrála sv. Jiří má překrásné mramorové průčelí v románsko-lombardském stylu a kampanilu. Projektoval jej Wiligelmus a pěkné reliéfy na fasádě živě líčí výjevy z Posledního soudu. Spodní, románská část fasády má tři portály, zvláště pozoruhodný je centrální portál s jeho krytým vchodem stojícím na zbytcích sloupů podepřených sochami lvů a karyatid. Lodžie nahoře a její skvělý „Poslední soud“, mistrovské dílo 13. století, představují stěžejní umělecké dílo oblasti Emilia Romagna. Zvonice na pravé straně byla postavena v roce 1412, je prvním příkladem renesanční architektury ve Ferraře, ale zůstala nedostavěná.
Palazzo Roverella je výrazná stavba s krásnou fasádou, stojí téměř v čele náměstíčka Via Teatini. Palác Gaetana Magnaniho, sekretáře vévody Alfonze I., byl postaven okolo roku 1508. Na počátku 18. století přešel do rukou Roverellů.
Palazzo dei Diamanti - Diamantový palác - obdržel název podle diamantového motivu na průčelí - podle fazetových kvádrů průčelí, připomínajících plastickou bosáž tvaru diamantového řezu, vynikající dílo rané renesance. Sídlí zde moderní galerie a Pinacoteca Nazionale, která opatruje díla od předních renesančních představitelů ferrarské a bolognské školy 15. a 16. století. Palác náležel vévodovu bratrovi Sigismondo d’Este. Jméno paláce je odvozeno od více než 8 000 růžových a bílých mramorových kvádrů ve tvaru pyramid (diamantů), které pokrývají dvě fasády.
Asi 500 metrů od Národní galerie se na Via Ariosto č. 65 nachází Ariostův dům, v 1. patře je místnost, ve které básník zemřel. „Dům je malý, ale vhodný pro mě, čistý, ne drahý a zakoupený výhradně z mých peněz“ tak zní nápis na fasádě domu, kde Ludovico Ariosto strávil poslední léta, oddávající se třetímu konečnému vydání „Zuřivého Rolanda“, publikovaného v roce 1532.
Slavné osobnosti Ferrary:
Ludovico Ariosto se narodil v oblasti Reggio Emilia v roce 1474 ve šlechtické ferrarské rodině, zůstal ve Ferraře do roku 1484. Zde studoval práva, ale stále tíhnul k literatuře a filosofii. V roce 1503, po smrti svého otce a v souvislosti s finančními problémy jeho velké rodiny, si našel zaměstnání u Cardinal Ippolito d’Este, bratra vévody Alfonso I., a měl množství administrativní a diplomatické práce. Dokončil svá studia a vyšlo první vydání jeho Zuřivého Rolanda v roce 1516. V roce 1517 přišel o práci u Alfonse I. Kvůli finančním problémům byl Ariosto přijmout místo v úřadu vévodova komisaře v Garfagnana. To byla doba, kdy napsal jednu ze svých slavných satyr. Vrátil se zpět do Ferrary, kde strávil poslední roky svého života psaním konečné verze Zuřivého Rolanda, která byla publikována v roce 1532, rok před jeho smrtí.
San Cristoforo alla Certosa - v roce 1461 na popud vévody Borsa se začal stavět klášter s velkou křížovou chodbou pro kartuziánské mnichy, kteří se začali usazovat v této původně mimoměstské oblasti. Brzy poté za vlády vévody Ercola I. se začalo se stavbou kostela, který byl dokončen roce 1531. Roku 1513 byl u kostela založen hřbitov. Stavby jsou obklopeny zelení a parkem, který obsahuje až k obvodovým zdem, a vytvořilo se zde nádherné klidné místo, které je navštěvováno mnoha návštěvníky.
Rod d´Este
Na vrcholu své moci dynastie Esteů - na jedné straně krvelační tyrani a na straně druhé osvícení renesanční mecenáši umění - stála v čele jednoho z předních evropských dvorů. Nicolo III. např. nechal svou manželku i s jejím milencem nemilosrdně zavraždit. Alfonso I. (1503 - 1534) si vzal za ženu Lucretii Borgiu, členku jednoho z nejznámějších italských rodů. Ercole I. (1407 - 1505) se pokusil otrávit svého synovce, jenž se chtěl ujmout vlády (a jenž jej nakonec dal popravit). Ve stejné době dvůr Esteů přitahoval různé spisovatele, jako třeba Pertarcu, Tassa a Ariosta, ale i malíře (např. Mantegnu, Tiziana a Belliniho). Ercole I. nechal také přestavět Ferraru, čímž se zasloužil o to, že se zařadila mezi nejkrásnější renesanční města Evropy. V 18. století sňatkem dědičky rodu s rakouským princem Ferdinandem (1754 - 1806) vznikla rakouská linie. Po smrti posledního člena rodu roku 1875bylo převedeno rodné jméno na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda.