Severní Itálie - Terst

Terst

Terst, hlavní město provincie Friuli-Venezia Giulia (Friulsko-Julské Benátsko) leží při hranici s Jugoslávií. Je nejdůležitějším přístavem v Jaderském moři. Původně illyrské, později římské Tergeste prožilo svůj první rozkvět za císaře Trajána, v 11. století a v 1. polovině 12. století bylo v područí aquilejských patriarchů, roku 1253 získal Terst autonomní statut, od roku 1369 do roku 1918 byl pod nadvládou Habsburků. V letech 1719-1871 měl statut svobodného přístavu. Od roku 1867 tvořil zvláštní korunní území předlitavské, tj. západní části Rakouska-Uherska, v roce 1918 připadl Itálii, po 2. sv. válce byl dočasně svobodným územím, spravovaným OSN, od roku 1954 je opět italský. Terst si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Itálie.

Terst

Jednou z významných památek na starověké osídlení je římské divadlo ze začátku 2. století. Jižně od něho začíná cesta s panoramatickými rozhledy, která vede na někdejší akropoli se zbytky římské baziliky ze 2. století, benátským sloupem z roku 1560, několika moderními památníky a s katedrálou San Giusto. Terst Ta vznikla ve 14. století splynutím dvou starších bazilik (z 5. - 11. století), postavených na místě římského chrámu. Má prostou fasádu s velkým růžicovým oknem, kampanilu ze 14. století a uvnitř s cennými mozaikami raně křesťanské i středověké doby. Východně od katedrály se nachází pevnost z 15. - 17. století s expozicí starých zbraní a nábytku. Přes někdejší římskou bránu Arco di Riccardo se dojde až k baroknímu chrámu Santa Maria Maggiore ze 17. století a románskému kostelu San Silvestre z 12. století. Odtud se úzkými uličkami přijde k pozůstatkům starokřesťanské baziliky na Via Madonna del Mare, s mozaikami ze 4. století.

Zajímavé jsou rovněž historické kavárny: Kavárna Tommaseo (Riva Tré Novembre) má nádherný výhled na moře a od roku 1830 je privilegovaným místem setkání obchodníků a politiků. Vkusné a elegantní prostředí s klasickými črty ladí s jednoduchým a diskrétním nábytkem, mezi kterým se vyjímají nádherná nástěnná zrcadla dovezená z Belgie a židle z ohýbaného dřeva ve stylu „Tonet“. Kavárna San Marco (Via Battisti 18) je otevřená od 3. ledna 1914. Za války byla úplně zničená, později zrekonstruovaná kavárna se ve 20. letech stala místem, kde se scházeli mnozí terstští intelektuálové jako Saba, Svevo a Giotti. Vnitřní prostory, které byly v 30. letech částečně modifikovány, připomínají typickou atmosféru vídeňských kaváren. Kavárna - cukrárna Pirona (Largo Barriera Vecchia 12). Stálým návštěvníkem kavárny byl mimo jiných i James Joyce, který zde vychutnávajíc vynikající zákusky rakouského typu, avšak především kvalitní vina, rozjímal o zrodu svého budoucího díla „Ulysses“. Historické kavárny města, které jsou dodnes frekventovaným místem schůzek, představují ideální místo pro diskuse a kulturní akce nebo pro ty, kteří touží strávit o samotě nebo ve společnosti několik hodin v příjemné a elegantní atmosféře dob minulých.

Množství různých chutí a vůni splynulo do jedné gastronomické tradice, která svými názvy poukazuje na to, jak se v terstské kuchyni v průběhu jejího historického vývoje vzájemně prolínaly různé zvyklosti kulinářské kultury střední Evropy. V „bufetech“ se starou středoevropskou tradicí se dodnes podávají jídla z vepřového masa připravovaného v klasických pecích, stejně jako vařená a syrová šunka. V současnosti se v třiceti dosud otevřených „bufetech“ připojily k tradičním specialitám rovněž jiná jídla, ale v atmosféře přetrvávají vůně křenu, kmínu, papriky, zeli, zelňačky „joty“ a vídeňských párků. K těmto jídlům nesmi samozřejmě chybět vhodný nápoj jako je tradiční pivo nebo pohár místního červeného vína Terrano. V terstské kuchyni zaujímají významné místo rovněž jídla s vůni a příchutí moře, jako např. různá rizota a oblíbený chod „scampi alla husara“. Mezi typické místní moučníky patří „štrůdl“. ořechové záviny „putiza“ a „presnitz“. mandlové kuličky „fave“ a karnevalové chřupky „crostoli“. Ve městě ani na Krasu nechybějí vynikající restaurace, typické hostince a hospůdky. Na Krasu již od roku 1784 povoluje císařský dekret místním hospodářům prodávat po dobu osmi dnů vlastní zemědělské výrobky. Takto vznikly tradiční „osmice“, ve kterých si návštěvníci mohou pochutnat nejen na místních vínech, ale i na domácích venkovských specialitách. Typickým místním vínem je Terrano -suché vino temně červené barvy vyrobené z vinné révy Refosco. Je známé již z římského období pro své typické léčebné vlastnosti, spolu se vzácnou vinnou révou Pucino, kterou dnes pěstuje již jen pár vinařů na úpatích podél pobřežní cesty. Pro jeho propagaci byla v r. 1986 vyznačená tzv. „Cesta vína Terrano“, která provede návštěvníky cestou z Opiciny až do Visogliana 21ti malými hostinci, ve kterých si lze kromě vína pochutnat i na specialitách domácí kuchyně. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Itálie.

Zámek Miramare...