Severní Itálie - Padova
Padova, hlavní město severoitalské oblasti Benátsko a provincie Padova, leží 30 kilometrů na západ od Benátek, na okraji Euganejských vrchů. Úzké ulice starých čtvrtí Padovy, lemované arkádami, starobylé mosty přes mnohá ramena řeky Bacchiglione a byzantské chrámové kopule dodávají městu zvláštní, středověký ráz. Padova, známá jako město sv. Antonína, byla založena jako rybářská vesnice ve 4. století př. n. l. a stala se nejdůležitějším centrem Benátska. Římské Patavium bylo na počátku císařské doby jedním z nejbohatších měst Itálie. V roce 452 byla Padova zpustošena Huny, v roce 602 byla vypleněna Langobardy. Proto nemáme v Padově téměř žádné památky na římskou éru. Posléze nastal nový rozkvět Padovy. V roce 1164, za vlády Hohenštaufů, se Padova jako první severoitalské město vymanila ze závislosti na římské moci. V roce 1318 se Padova, z velké části guelfské město, dostala pod vládu rodiny Carraresi, za jejíhož panování prožívala období největšího rozkvětu a prosperity. V roce 1405 přešla Padova do benátského područí. Významné postavení na poli kultury ale pokračovalo i v 1. polovině 15. století díky Donatellovi a Mantegnovi. V 16. století, pod nadvládou Benátek, zažila Padova velké přestavby. Vyučoval zde také Galileo Galilei. Vybudování rozsáhlého Prato della Valle a konec 18. století naznačily konec benátského panství. Po Napoleonovi připadla Padova Rakušanům a v roce 1866 se nakonec stala součástí Italského království. Město Padova si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Itálie.
Poblíž botanické zahrady je rozlehlé náměstí Prato della Valle, uprostřed ovál se stromy a 82 sochami známých občanů Padovy a posluchačů univerzity. Tvar náměstí napodobuje tvar někdejsího římského amfiteátru na tomto místě. Sv. Antonín tady kázal početným davům, avšak později upadla tato oblast v zapomnění a proměnila se v bažinu zamořenou malárií. V roce 1767 byla půda vysušena a vybudoval se průplav.
Piazza del Santo s kostelem Sant' Antonio (Basilica del Santo), často nazývaným pouze il Santo. Románsko-gotická bazilika Sant´ Antonio z let 1232 – 1350 byla zbudovaná k poctě zde pohřbeného sv. Antonína Paduánského (1195 - 1231). Stavbě dodává míšení různých stylů (rysy byzantské, benátské, románsko-francouzské) rázu až fantastického. Tento kostel s hrobem Antonína Paduánského je vyhledáván zástupy poutníků. Sv. Antonín z Padovy byl kazatel, jehož vzorem se stal sv. František z Assissi. Proslul kázáními proti heretikům. V roce 1232 byl kanonizován. Ačkoli to byl prostý muž odmítající světské bohatství, Padované pro něj vybudovali jednu z nejokázalejších křesťanských hrobek. Mohutná pilířová bazilika se dvěma štíhlými věžemi, špičatou kuželovitou střechou a osmi kopulemi nese výrazné prvky románského, gotického a byzantského stylu.
Interiér kostela je vyzdoben pozoruhodnými uměleckými díly. V levé příčné lodi je Cappella di Sant'Antonio (1500 - 1546), s devíti reliéfy ze 16. století, s výjevy ze života svatého Antonína od J. Sansovina, A. a T. Lombardiů a dalších. Na oltáři s votivními obrazy jsou uložené ostatky sv. Antonína. Hlavní oltář je původně Donatellova práce z let 1443 - 1450. Na reliéfech jsou zobrazeny zázraky sv. Antonína. Doplňují je sochy Ukřižování, Panny Marie a několika padovských světců. Ve výklenku chórové chodby, v Cappelle del Tesoro (též Cappella delle Reliquie) z r. 1690 jsou nádherné zlatotepecké práce.
Jižně, v těsném sousedství kostela jsou čtyři pěkné křížové chodby ze 13. - 16. století, zejména v první z nich je řada starých náhrobků, též s německými jmény.
V západní části náměstí stojí jezdecká socha benátského kondotiéra Erasma da Nani, zvaného Gattamelata, jedno z hlavních děl Donatellových (rok 1453). Bronzový památník na počest Erasma da Nani, v letech 1438 - 1441 velitele vojska Benátské republiky, který byl pro neobyčejnou diplomatickou šikovnost přezdíván Gattamelata (= Strakatá kočka). Donatello se tímto pomníkem proslavil. Byla to první jezdecká socha takové velikosti od doby Říma.
Na Piazza Eremitani stojí románsko-gotický chrám Eremitani z let 1276 – 1306. Uvnitř je pohřben Marco Benavides (1489 – 1582), profesor práva na městské univerzitě, jehož hrobku navrhl Ammannati, renesanční architekt z Florencie. Slavné fresky ze života sv. Jakuba a sv. Kryštofa (1454 – 1457) od Andrey Mantegny byly bohužel zničeny při bombardování v roce 1944.
Centrum Padovy patří k nejrušnějším v severní Itálii díky studentům a dvěma pouličním trhům, ovocnému a zeleninovému. Konají se každý den kromě neděle v okolí rozsáhlého Palazza della Ragione, středověkého soudního dvora a zasedací síně městské rady. Podloubí kolem dokola paláce ukrývá bezpočet barů, restaurací a obchodů s masem, zvěřinou, sýry a vínem.
Caffé Pedrocchi připomíná antický chrám. Již od svého otevření v roce 1831 se stalo známým místem setkání studentů a intelektuálů. Stavba je z roku 1831 v klasicistním stylu. Dnes je místem schůzek studentů a profesorů. Horní místnosti, zdobené v okázalém středověkém, maurském, egyptském a řeckém stylu, se využívají k přednáškám, koncertům a výstavám.
Palazzo della Ragione, Palác rozumu, budova soudu, byla postavena v letech 1218 – 1219. Nyní je využívána jako výstavní a konferenční síň. Je to jedna z nejcharakterističtějších světských staveb v Padově. Je to největší středověká nerozčleněná dvorana v Evropě (80 metrů dlouhá, 27 metrů široká a 27 metrů vysoká). Uvnitř je obrovský sál o rozměrech 78,5 x 27 x 27 metrů, s freskami. V dlouhé síni, přestavěné v roce 1430, je velký dřevěný kůň z roku 1466, kopie jezdecké sochy Gattamelaty od Donatella. Na stěnách jsou fresky s astrologickými náměty z 15. století, celkem 333 deskových maleb.
Na Piazza dei Signori stojí půvabná loggia di Gran Guardia z let 1496 – 1523. Jedná se o jemně členěnou, otevřenou, raně renesanční síň s uzavřeným horním poschodím. Dnes je zde konferenční středisko.
Na západní straně náměstí stojí Palazzo del Capitano, vybudovaný v letech 1599 – 1605, původně sídlo benátského místodržitele. Palác má nádherné věžové hodiny s orlojem a zbytky pozdně gotické loggie, pocházející ještě ze zámku rodiny Carraresi.
Hned vedle paláce stojí Corte Capitaniato, filozofická fakulta ze 14. století, která vlastní fresky, mezi nimiž je také jeden z mála portrétů Petrarky.
Nedaleko od Piazza dei Signori se tyčí Dóm, stavba z období vrcholné renesance (1522 - 1577), průčelí zůstalo nedotčené. Zakázku na vybudování padovského dómu získal v roce 1552 Michelangelo, ale jeho do detailů nerozpracovaný návrh prošel během stavby mnoha změnami.
Vedle dómu vpravo je baptistérium, čtyřboká půvabná stavba z pálených cihel z 13. století, s kuželovitou kopulí. Uvnitř se dochoval jeden z nejúplnějších středověkých syklů fresek, které v roce 1378 namaloval Giusta de Menabuoi. Jsou na nich biblické příběhy, např. Stvoření, Zázraky, Umučení, Ukřižování a Zmrtvýchvstání Krista a Poslední soud.
Na Piazza delle Erbe se dnes nachází rozsáhlé tržiště. Na náměstí je otočena Palladiova loggie Palazzo delle Raggione z 15. století.
Nedaleko je budova univerzity (Palazzo del Bo), druhá nejstarší v Itálii. Již v roce 1222 byla ve městě založena univerzita, v roce 1238 za císaře Fridricha II. byla rozšířena. Světového věhlasu dosáhla zejména ve středověku a v období renesance, kdy byla kolébkou humanismu a umění. Naproti radnici je budova univerzity pocházející ze 16. století. Dříve zde sídlila Lékařská fakultam známá po celé Evropě. K jejím slavným učitelům a studentům patřil mj. i Gabriele Fallopio (1523 – 1562), jehož jméno nesou Fallopiovy trubice (vejcovody). Elena Lucrezia Cornero-Piscopi se v roce 1678 stala první ženou, která tuto univerzotu absolvovala – dlouho předtím, než smělo něžné pohlaví studovat na ostatních evropských vysokých školách. Vedle auly je katedra Galilea i dalších vědců a též pitevní sál „Anatomické divadlo“, nejstarší svého druhu (rok 1594), v kterém se konaly anatomické přednášky. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Itálie.
