Severní Itálie - Ravenna
Ravenna
Basilika San Giovanni Evangelista - kostel dala postavit Galla Placidia v době po roce 424. Po 2. světové válce byl obnoven do původní podoby. Součástí kostela je kampanila z 10. století. Do kostela se vstupuje gotickým portálem. Uvnitř jsou antické sloupy a fragmenty mozaik a renesanční křížová chodba. Město Ravenna si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Itálie.
Basilika Sant´Apollinare Nuovo - stavba ve formě baziliky pochází už z roku 504, kdy ji dal postavit Theodorich jako ostrogótskou katedrálu, která byla součástí jeho paláce. Původně to byl chrám kultu Ariana. Když ji převzala ortodoxní církev po polovině 6. století, byla přejmenována na chrám sv. Martina. Dnešní jméno kostela je odvozeno od faktu, že v 9. století sem byly přeneseny ostatky biskupa Apollinaria z kostela St. Apollinare in Classe. Bazilika má štíhlou válcovitou kampanilu z 9. století.
Uvnitř je 24 byzantských mramorových sloupů s korintskými hlavicemi z Konstantinopole, které rozdělují prostor na tři lodě. Horní část mozaik, včetně scén ze života Krista a postav svatých, jsou v helénisticko-románském stylu a datují se do období vlády Theodoricha (493 – 536).
Podobně se časově určují postavy proroků a apoštolů na meziokenních pilířích a zobrazení města Ravenny i přístavu Classis, z nichž vycházely průvody směrem k trůnícímu Kristu a na opačné straně k Marii. Za episkopátu Angellova (553 – 566) byly mozaiky přizpůsobeny ortodoxnímu ritu, což se projevilo výměnou účastníků. Ke Kristu na jižní straně směřuje procesí mučedníků v tógách, na severní straně mučednice přistupují k Marii obklopené anděly.
Kostel San Francesco byl založen v 5. století s románskou zvonicí z 10. století. Původně byl zasvěcen 12 apoštolům. V roce 1321 zde byla zřízena hrobka Danteho.
Vlastní náhrobek byl postaven v roce 1780 v klasicistním stylu. Uvnitř hrobky je sarkofág, v němž jsou uloženy ostatky básníka Danteho, který zemřel v Ravenně v roce 1321 jako vyhnanec ve věku 56 let. Rakev byla v roce 1483 ozdobena jeho podobiznou od P. Lombarda a v r. 1780 uložena v nově postaveném klasicistním mauzoleu. Dante v Ravenně napsal Božskou komedii.
Baptisterium Neoniano je ortodoxní baptisterium. Je to nejstarší stavba v Ravenně. Původně to byly veřejné lázně. Budova byla změněna na kostel biskupem Orseem na počátku 5. století. Kopule byla vybudována v letech 449 – 460, kdy biskupský úřad zastával Neon.
Mozaiky v kopuli patří k nejstarším v Ravenně (kolem roku 450). V kopuli je zobrazen Kristův křest, kolem jsou postavy 12 apoštolů pod plátěným baldachýnem, odděleni sloupy z květů a akantů, a dolní pás představuje architektonické motivy: trůny a oltáře s posvátnými knihami, orámované architektonickými prvky. Stařec-Jordán se vynořuje z řeky.
Dóm Sant'Orso byl postaven v letech 1734 - 1743 na místě nejstaršího ravennského kostela, který zřídil svatý biskup Ursus (zemřel roku 396). Z původního kostela se zachovala kampanila z 10. století a krypta.
Chrám San Vitale považoval Agnellus, kronikář z 9. století, za kostel, který nemá v Itálii obdoby. Kostel se začal stavět v roce 525 za Theodoricha. Je skvělou ukázkou byzantské architektury. Vnitřek kostela je osmi pilíři rozčleněn na střední prostor a ochozy.
Interiér má složité byzantské členění a nádherně vyzdoben barevnými mozaikami, zčásti ve stylu antickém, zčásti již byzantském. Stropní dekorace je tvořena stromy, květinami a zvířaty na zlatém pozadí, posázeném tu a tam drobnými medailony s podobami proroků a apoštolů.
Mladistvý Kristus sedící na vesmírné kouli podává mučednickou korunu sv. Vitalovi, zatímco Ecclesius, tehdy již jistě mrtvý zakladatel chrámu, přináší Kristu model stavby. Ten sedí ve vesmírné sféře uprostřed rajské krajiny se čtyřmi řekami a skalnatá půda pod scénou je prorostlá květinami. Smysl výjevu slibuje spasení tomu, kdo se obětuje a slouží Kristu, tedy církvi.
Další výjevy jsou prostoupeny stejnou ideou, jejich náměty jsou ze Starého zákona: andělé návštěvou u Abraháma, obětování Izáka, obětování Melchisedekovo, přijetí Desatera, dále Agnus Dei jako vrcholný symbol obětování.
Nejpozději roku 547 vznikly po stranách kněžiště dvě slavné, tzv. císařské mozaiky, zachycující Justiniána a Theodoru, jak doprovázeni vysokými úředníky, gardou a dvorními dámami vstupují s dary v rukou do chrámu. Jsou to mozaiky vyšší kvality, což lze vidět na podání charakteristik obličejů hlavních aktérů, takže se někdy považují za portrétní.
Na mozaice s Theodorou, manželkou Justiniána, a jejími služebníky, je vidět císařovna se zlatým kalichem, svým darem chrámu, a na lemu jejího šatu se objevují tři mudrci s dary, což má být narážka na křesťanskou štědrost. Theodořina hlava se svatozáří je téměř ve středu apsidy a působí dojmem samostatné mozaiky.
Vedle Justiniána stojí ravennský arcibiskup Maximianus, jak je vidět podle nápisu. Mezi císařem a arcibiskupem vyhlíží téměř zakrytá postava, také nevšedně individualizovaná. Možná, že je to Julius Argentarius, dvorní finančník a stavebník pozdní fáze chrámu. Císařské mozaiky nám přibližují představu o historických reprezentativních pracích tohoto druhu v Konstantinopoli.
Mauzoleum Gally Placidie nechala postavit Galla Placidia, matka císaře Valentiana III. Podle pověsti sem byly její ostatky uloženy po její smrti v roce 450. Ve skutečnosti se jedná o kostel zasvěcený sv. Vavřinci. Stavba byla původně součástí kostela sv. Kříže, ze kterého se do dnešní doby dochovaly pouze základy odkryté archeology.
Uvnitř jsou krásné mozaiky z 5. století na tmavomodrém podkladu. Nade dveřmi jsou mramorové sarkofágy, v nichž se údajně nacházejí tělesné pozůstatky Gally Placidie a dvou císařů - Constancia III. (+ 421), jejího druhého manžela a jejího syna Valentina III. (+ 455). Ve skutečnosti jsou zde uloženy ostatky jejího manžela Constantia III. a nevlastního bratra Honoria. Ostatky sem byly přeneseny ve 14. století. V lunetě nad sarkofágem Gally Placidie je mozaika popisující sv. Vavřince s roštem, na němž byl umučen, na jeho cestě k upálení zaživa. Proti této mozaice, nad vchodem, je mozaika Dobrý pastýř se svým stádem. Sedí mezi ovcemi a v ruce drží kříž. Stěny bočních ramen kříže zdobí dvě dvojice jelenů u křišťálového jezera, kteří představují symboly duší napájejících se z pramene pravé víry. Na čtyřech polích kopule je zobrazeno osm apoštolů, podaných strnuleji a méně realisticky. Celek se utápí v syté modři nebe posetého hvězdami geometrických tvarů, s jeleny hledajícími pramen živé vody. Vše je obtočeno révovými úponky, květinovými věnci a geometrickými stuhami jedinečné harmonie. Mozaika v kopuli představuje noční oblohu s hvězdami a čtvero zvířat z Apokalypsy, symboly evangelistů.
Městská věž je původní součástí městského opevnění. Věž je z 12. století.
Ariánské baptisterium a kostel Svatého Ducha bylo zbudováno Theodorichem na konci 5. století. Patřilo Ariánským Góthům, dokud ho v roce 561 biskup Agnello nezasvětil katolickému kultu. Mozaiky v kopuli pocházejí z doby vlády Theodoricha (493 – 526). Řeka Jordán je zde plně personifikována, s korunou z krabích klepet a se žezlem z rákosu, ale Jan Křtitel byl přesunut z Kristovy pravice na jeho levici. Stařec-Jordán sedí na skále a apoštolové jsou celí v bílém. Kolem je v kruhu 12 apoštolů, soustředěných kolem hetimasisu – trůnu připraveného pro Všemohoucího k Poslednímu soudu.
Baptistérium Ostrogótů (později Santa Maria in Cosmedim), jehož kopule je vyzdobená restaurovanými mozaikami, které zobrazují Kristův křest ze 6. století.
Theodorichovo mauzoleum nechal kolem roku 520 postavit sám král Theodorech. Ostrogótský král Theodorich zde spočinul po své smrti v roce 526. Ostrogót Theodorich, snící o tom, že vyčerpané římské říši dodá čerstvé síly a obnoví slávu doby Augustovy a Trajánovy, toužil zachovat své jméno v Itálii významnými památkami a snažil se co nejvěrněji napodobit díla císařů. Je přitom zvláštní, že zatímco se Theodorichovi podařilo seskupit u svého dvora v Ravenně spisovatele, filosofy a právníky hodné nazývat se dědici latinské vzdělanosti, jeho stavitelé nedovedli zbudovat valenou klenbu ani nakreslit průřez kopulí. Příznačné je to právě pro Theodorichovo mauzoleum v Ravenně. Ostrogótský král si přál hrobku jako Augustovo mauzoleum v Římě, kde se zvedala masivní kopule. Při napodobování mauzolea nenašli ale Theodorichovi stavitelé jiné řešení než dopravit z druhého břehu Jadranu mohutný blok dalmatského mramoru, opracovaný do tvaru obrovské zaoblené poklice. Tento monolit, uzavírající kapli nad Theodorichovou hrobkou, měří v průměru 8 metrů. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Itálie.
