Severní Itálie - Miramare
Zámek Miramare, je slavné sídlo, které si Maxmilián Habsburský nechal postavit pro sebe a pro svou ženu Charlottu Belgickou. Postaveno byla v letech 1856 - 1860 architektem Carlem Junkerem. Španělské slovo miramare se dá přeložit jako „mořská vyhlídka“. Umístění zámku na holé skalní výspě omývané mořem bylo však nejen poetické, ale i dosti nákladné. Bílou žulu sem přiváželi až z Tyrolska a pro rozsáhlý park se musely dopravit tuny úrodné zeminy. Budova je obložena bílým jaderským kamenem. Interiéry jsou plné uměleckých děl originálně dokládajích vkus a zvyky vídeňského dvora, jakož i stálý zájem arcivévody o stavební práce na zámku, který je obklopen překrásným parkem, v němž nechybí působivá zákoutí ani exotická vegetace, díky níž je park ve svém druhu zcela ojedinělý. Tato rezidence hostila Amedea vévodu z Aosty a v roce 1945 zde sídlilo Velení cizineckých vojsk. Zámek Miramare si budete moci prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Itálie.
Toto sídlo, které vzniklo na podnět Maxmiliána Habsburského, bratra císaře Františka Josefa, projektoval architekt Carlo Junker v eklektickém stylu. Výzdoba vnitřních prostor je velmi působivá diky nádherným tapiseriím a dřevěnému obložení. Každá místnost je navržená v jiném stylu podle typického vkusu 19. století. Obzvlášť pozoruhodné jsou Maxmiliánova studovna, knihovna a korunovační sál. V patře se nachází trůnní sál a salonky, inspirované čínským a japonským uměním. Je zajímavé, že tato úchvatná stavba nepřinesla štěstí ani další-mu majiteli. Vévoda Amedeo d’Aosta, jenž Miramare vlastnil ve 30. letech 20. století, tragicky zahynul v Africe. Od roku 1955 patří zámek státu.
Park u zámku Miramare byl založen na přání Maxmiliána, který vypracoval i jeho návrh. Nacházejí se zde originální rostliny a stromy původem z Evropy, sekvoje a cyprusy z Kalifornie a Mexika, cedry z Libanonu. Stojí tu také napodobenina malého antického chrámu a Maxmiliánova socha. Za jeho časů býval park zaplněn voliérami se vzácným ptactvem a skleníky s tropickými rostlinami. Část zahrady sloužila vědeckým účelů. Že nešlo jen o povrchní zájem., dokládají svazky v zámecké knihovně, zaměřené na botaniku a zoologii. Na závěr se vrátíme zpět na půvabnou terasu s přístavištěm, kde lze po mramorových schodech sestoupit až k vodě. Po kamenném molu se dostaneme k soše sfingy, odkud můžeme obdivovat bělavé stěny zámku. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Itálie.
